Operation Rodent Control

Všechny dobré jednotky zveme na naši akci: - kde si musíte svého nepřítele nejprve najít, abyste si vystřelili - kde budete potřebovat orientační smysl pro pohyb ve větším terénu - kde musíte hrát organizovaně a promyšleně, abyste uspěli - kde budete chodit do kopce...

Registrace na akci je povinná, počet hráčů je omezen, proto prosíme o včasné vyjádření na mail zelenekabaty@gmail.com , příp. na ICQ 77168531.

Legenda
Britové a Američani se nikdy neměli rádi, a pokud to tak někdy v televizi vypadalo, byla to přetvářka. Briti měli vždycky rádi své Impérium a pochopitelně těžko nesou, že jim jejich pracně vybudovanou světovládu Amíci zákeřně vyfoukli.

Pohár přetekl, když v dubnu 1984 americký prezident zneužil právě probíhající války o Falklandy a poslal nótu Margaret Thatcherové, aby vyklidila Marshovský ostrov - britské dominium ležící kdesi v jižním Pacifiku. Británie nótu odmítla a na ochranu svých šesti správních úředníků ostrova vyslala nepočetnou jednotku (všechny ostatní měla bohužel na Falklandách). Taktéž Američani poslali svoji jednotku, která se vylodila na jižním okraji ostrova s jediným cílem: postřílet všech šest britských úředníků a na ostrov dosadit vlastního guvernéra.

Američani v tisku tvrdí, že se jen chystají ostrov deratizovat... Ok, co na to ale odpoví krysy?



Kde: Sraz je ve starém lomu u Lažánek, poblíž Veverské Bitýšky (MAPA)
Kdy: V sobotu 26. dubna 2008
Čas: Sraz 9:15, breefing začne 9:30 (buďte prosím na místě včas!); plánovaný konec v 16:30.
Doprava: Auta lze parkovat ve starém lomu. Na místo se dostanete z Brna i pomocí MHD: Autobus č. 303 odjíždí v 8:22 z Bystrce ze zastávky Zoo, do Veverské Bitýšky dorazí 8:48, kde na něj navazuje bus 312 do Lažánek, kde budete v 9:10. (Raději si to ověřte :-)

Pravidla hry:
V britské herní lokalitě (severně od lomu, v lesích za silnicí) je organizátory předem rozmístěno šest nafouklých balónků, které představují britské úředníky. V americké lokalitě (okolí starého lomu) je umístěn jeden balónek - americký guvernér. Velikost celého herního území je asi 1,5 km čtverečních.

Útočící Američané mají za cíl v časovém limitu 2,5 hodin zničit všech šest britských balónků. Pokud se jim to povede, vyhrávají. Pokud obránci v daném limitu své úředníko-balónky uchrání, vyhrávají oni.

Britové mohou ukončit americkou invazi, a vyhrát tak ještě před vypršením limitu i tehdy, pokud se jim podaří zničit americký guvernéro-balónek. Na něj ale mohou Briti zahájit protiútok až po 2 hodinách americké invaze (dřív není guvernér na ostrově...)

Všichni hráči mají respawn 20 minut. Není stanoveno žádné mrtvoliště. Mrtví obránci zůstávají na místě zasažení (nebo poblíž), útočníci musejí během svého respawnu vyjít ven z britského území (bude zaznačeno na mapce).

Po uplynutí časového limitu 2,5 hodiny první část hry končí a strany se otáčejí. Američané tedy pro změnu brání svůj ostrov a Britové se jej snaží na oplátku stejným způsobem získat. Pokud ani jedna strana absolutně nezvítězí, nebo si každá připíše jedno absolutní vítězství, pro vyhlášení celodenního vítěze rozhoduje počet zničených balónků.

Menší změna pravidel vyhrazena, vše bude řečeno na srazu.

S sebou: - Velmi doporučujeme vysílačky. - Reflexní vesty pro mrtvoly. - Pokud máte, vemte si GPS, mohou se hodit. (Nicméně na každé straně bude aspoň jeden stopař, který zná rozmístění balónků.) - Každá strana dostane od organizátorů 5 mapek herního území v měřítku 1:25 000, se zakreslenými úkryty úředníků i guvernéra, včetně jejich zeměpisných souřadnic (pro majitele GPS.) - Maskáče, jaké máte - budeme se snažit, aby Američani byli spolu, a Briti byla zbylá směska, podstatná je ale vyrovnanost sil.

Sepsal: Vít of Madrid

Po akci: The Gridiron

Přidávám pár fotek ze sobotní akce (5. dubna), která se vyvedla hned v několika ohledech:

• Jednak nás potěšilo, že námi propagovaný herní systém Day of Defeat se ujal a že ho kolegové ze 101. AD zdárně použili na svoji akci The Gridiron.
• Dál bylo fajn, že dorazilo hodně lidí (ta hromadná fotka zachycuje jen naši žlutou půlku) a přitom hra neupadla do statického chaosu, ale že byla zajímavá, místy docela koordinovaná, tak jsme si zahráli vážně moooc dobře. Díky organizátorům!
• No a za třetí je vždycky fajn, když naše válečná strana vyhraje - tentokrát sice ne absolutně (tedy obsadit všech 5 kót v jednom okamžiku, to se nepovedlo), ale aspoň na počet kót při závěrečném písknutí (3:2).
• Taky je dobrý, že naše řady poprvé posílil Sedli a bojoval velmi zdatně. Vítej!
• Jediná špatná věc byla, že Hawlayz ještě pořád léčil shnilý zub, a tak nenasbíral svých obvyklých deset killů, protože zůstal doma... Next time, Hawlayz.

Většina fotek je z galerie 101. AD - díky, snad to neva. Tam jich ostatně najdete ještě víc.

Sepsal: Madrid

Brit si vybírá pistoli...

Jednoho dne to muselo přijít. Touha vlastnit plynovou, blowbackovou pistoli. Ano, to je ta podivná prehistorická věc, kterou na většině akcí ani nevytáhnete z pouzdra, s drahým provozem a stojící tolik, co dnešní celokovové čínské AEG, s nimiž si tak báááječně zaběháte po lese.

Přesto ji chcete – protože je tak zatraceně hezká, protože blowback je to nejrealističtější, co v airsoftu můžete mít v ruce, a protože na střílení v obýváku není nic lepšího...

Ok, ale jakou?

Po chvíli přemítání jsem si vyjasnil, že chci, aby: 1) pistole (tedy její ostrý vzor) byla používaná Britskou armádou, 2) byla celokovová, 3) byla co nejvěrnější replikou včetně ražení, 4) při tom byla pochopitelně spolehlivá a přiměřeně výkonná.

Podle prvního kritéria byl první na řadě L9A1 čili Browning Hi-Power, základní poboční zbraň v BA už od 2. světové války. V AS verzi tuhle živoucí historii (pokud vím) vyrábí pouze Tanaka (cca 175 USD v Hong Kongu) s možností dokoupit kovové tělo Prime (kolem 450 USD). Kombinace nekřesťanské ceny za kovové tělo (navíc špatně dostupného) a ne zrovna skvělé pověsti této airsoftové zbraně vedla k zamítnutí.

Kdo je staromil a má rád „sixguns“, asi by si pořídil Webley Revolver, který v BA sloužil od roku 1887 až do roku 1963. Obávám se ale, že žádná airsoftová replika Webleyho se nevyrábí.

Stejně bude zklamán ten, kdo bude chtít poboční zbraň The Royal Irish Regimentu - Walter P5 Compact alias L102A1. Nikdo ho taky v AS verzi nevyrábí, pokud vím.

Lépe pochodíte u Walteru PPK alias L47A1 – zbraň proslavené hlavně Jamesem Bondem a taky Hitlerem, kterým se jím osobně odpráskl ve svém berlínském bunkru; kdo v BA ji používal/používá, je těžké dohledat, našel jsem jen zmínky o příležitostném použití v SAS a piloty jako záložní zbraň pro případ sestřelení. AS verzi vyrábí Maruzen (u nás prodává třeba BAS).

Na řadu se konečně dostává můj oblíbenec, Sig Sauer P226. Neméně legendární zbraň, která spolu s Beretou 92F v roce 1984 jako jediná prošla výběrovým řízení americké armády na nástupce Coltu M1911, ale v závěru byla poražena nižší cenou Berety. Sig je k vidění u mnoha policejních a vojenských jednotek po celém svět, např. u amerických SEALs, jakož i mnoha filmových hrdinu i padouchů.

V Britské armádě je Sig Sauer P226 zaveden jako L105A1 (spolu s kompaktní, tedy zkrácenou verzí P228, označovanou jako L107A1). Přiznejme však, že běžní pěšáci jej zpravidla nefasují, mají ho především speciální jednotky a vojenská policie. Kritérium tedy bylo splněno jen s přimhouřením oka – nic není zkrátka dokonalé. To se ale ještě možná změní, protože Britská armáda již dlouho plánuje nahradit zastaralý Browning, přičemž mezi hlavní kandidáty patří právě SigSauer P226 (výměna právě probíhá v Kanadě) nebo novější H&K USP (který už nahradil Browning v Irské armádě).

Sig P226 je vrchol klasických celokovových pistolí. Po něm už přišly polymerové konstrukce. Moderní, lehké, efektivní – ale bez charizmatu. Já zůstanu u kovu.

Takže Siga, ale od koho?

Siga vyrábí řada firem. V prvé řadě Tokyo Marui (v HK na WGC za 127 US$, u nás u BASe v základní ceně 4 690 Kč) dále je k mání jeho kopie od KJ Works (na WGC 101 US$, u nás u BASe jako STTi za 4 590 Kč), od KSC (taiwanská verze na WGC za 92 US$, japonská 155 US$) a od KWC-CyberGun (u BASe za 2 295).

Všechny tyto modely jsou v základním provedení plastové, s výjimkou KJ Works, který je již z továrny celokov.

Já osobně odolal cenovému lákadlu KJ Works (nemá žádné ražení, resp. verze s ražením se již nevyrábí, navíc má dost rozporuplnou pověst co do spolehlivosti). A KSC je sice solidní firma, ale přece jen osvědčenost Marui a takřka nepřeberná možnost doplňků a náhradních a upgradových dílů, jež jsou pro Marui k mání, rozhodla pro něj. (Na netu najdete mnoho recenzí, další tedy přidávat nebudu.)

Takže teď už jen to kovové tělo. Opět je mnoho kousků na výběr – fajnšmekr může mít CNC-soustružené za 400 dolarů, já zůstal při zemi a pořídil Guarder, který i s vnější kovovou hlavní přijde v Hong Kongu na 146 dolarů (ano, i tak bylo dražší než původní kvér :-). Při koupi v HK se po zaplacení cesty a DPH našim celníkům se tak konečná cena vyhoupla na něco přes 6000 Kč.

Výměna těla navíc není úplně snadná – obnáší tak dvě hodiny usilovného pilování a pokud nejste v plynovkách zběhlí, tak i další hodiny bádání, kam která pružinka patří... Závěrem ještě dodat patinu (doporučuji jemnou brusnou houbičku, nikoli brusný papír) – a odměna v podobě takřka dokonalé repliky Sig Saueru P226 je doma... a tady:



Sepsal Vít, Earl of Madrid

Akce Prasečák: Vizuální sloupek

Pokud budete někdy pozváni na akci do tzv. Prasečáku v Sudicích u Boskovic, jeďte. Za odměnu si dobře zahrajete na výborném soukromém hřišti, který je mixem lesíka, okolních polí a velkého rozpadajícího se statku se zaparkovaným kombajnem na nádvoří - a sympatických hráčů. Tímto děkujem za pozvání!

Níže je pár fotek z akce 2. února, které zachycují jak hřiště, tak i husté zadýmení při druhém útoku. Při něm se názorně ukázalo, jakou sílu má promyšlený postup, jasně vytyčené cíle jednotlivých útočných týmů a rozhodné velení využívající vysílačky. Zatímco první, nekoordinované dobývání statku trvalo dvě a půl hodiny, tak následný promyšlený "blitzkrieg" smetl obránce za dvacet minut. RGJ Brno bylo samozřejmě na té správné straně :-)

Víc fotek je v TÉTO GALERII.

Day of Defeat: Couple of Pics a Debreefing

Debreefing (přidáno 26. ledna)

Na webu ASCS, jednoho z týmů, které se zúčastnily naší hry Day of Defeat, se objevila recenze, která přes svoji celkovou vlídnost přináší jistou kritiku hry. Což beru jako vhodnou záminku k malému debreefingu. V recenzi Skoty píše:

Díky tomu že z různých důvodů přijelo méně lidí než se původně předpokládalo, tak původní idea hry dostala trhliny neboť hrát na pět kót v tomto množství lidí znamenalo neustále pendlovat mezi jednotlivými stanovišti ve stylu dobít,obsadit,nahlásit, vzápětí se přesunout dále a téměř totožným způsobem a ni zase přijít…Takto jsme to statečně točili dokola bez většího úspěchu jedné či druhé strany až jsme někdy odpoledne došli k závěru že hru za normálních okolností nelze dohrát : -)))

Princip hry Day of Deafeat (dále DoD) jsem nevymyslel, takže následnou obhajobu prosím neberte jako obhajobu zhrzeného organizátora - píšu ji proto, že jsem přesvědčen o dobrém herním potenciál DoDu pro airsoft a že by bylo škoda jej na příští akci nevyužít o něco lépe. (Pro ty, kdo nebyli na akci, jsou pravidla v pozvánce na akci v předchozím článku.)

Skotty má pravdu, že se na naší akci nikomu nepodařilo obsadit všech pět kót. Určitě si ale nemyslím, že to tak muselo skončit, že "hru za normálních okolností nelze dohrát ". Hra byla totiž s postupujícím časem dynamičtější a celkově lepší - v první polovině se odehrávala spíš jako obyčejná vlajka hlavně na středovém území kolem černé kóty. Pak se ale oběma stranám začaly dařit průlomy a situace byla nejméně dvakrát nahnutá - nejdříve ASCS a spol. takřka dobylo všechny kóty, a následně i Spojenci provedli zdařilý průnik a rychle zvrátili stav na 4:1. Pravda, poté jsme o dvě kóty opět přišly, takže akce skončila plichtou, ale pokud by hra byla stejně dynamická od začátku, určitě by jedna ze stran v rozumném čase vyhrála.

To, že se v první části žádnému týmu nedařilo udržet víc kót, nemá myslím na svědomí menší počet lidí (16), jako spíš to, že jsme zpočátku stanovili příliš vysoký počet hráčů, kteří musí zaráz obsadit kótu - polovinu týmu. Jakmile byl počet snížen na dva a jakmile se oba týmy naučily líp koordinovat a využívat celého prostoru, hra byla o poznání lepší.

Po těchto zkušenostech lze myslím pro hraní DoD doporučit:

• Počet lidí, kteří mohu obsadit kótu, stanovit na dva, v menším počtu hráčů třeba jen na jednoho (čím více, tím těžší je vyhrát).
• Snažit se o co nejlepší koordinaci akce. Sledovat, kam se hráči z obou stran přesouvají, mít přehled o mrtvých a jejich návratu do hry a pokoušet se vymýšlet překvapivé tahy. Je jasné, že vysílaček by v týmu mělo být co nejvíc. Ovšem ideálně by se velitel týmu (může se střídat) neměl zapojovat přímo od boje, ale měl by akci koordinovat z povzdálí - z místa, odkud bude mít co nejlepší přehled. (Nám Spojencům se dařilo zejména tehdy, když jsme se o takové velení improvizovaně pokoušeli.)
• Z předchozího bodu vyplývá, že vhodný je takový terén, který sice skýtá použitelné palebné úkryty, ale současně je jak takž přehledný - akce je pak možné řídit, a jsou mnohem zajímavější. V tom můžeme terén terasy lomu u Dolní Lhoty - až na to bláto - doporučit.
• Respawn 15 min je málo. My tak krátký zvolili kvůli zimě, ale pro hru je lepší klasický 30minutový, abys zabití nepřítele přinášelo početní převahu na dobu, v níž lze kóty obsadit.
• Vzdálenosti kót: Kratší vzdálenosti dělají ze hry rychlejší střílečku a zvyšují pravděpodobnost rychlé výhry nějakého mužstva, delší vzdálenosti posilují "military styl".

Myslím, že po vychytání počátečních much bude DoD zajímavou hrou tehdy, když není čas/chuť chystat nic sofistikovanějšího. Nároky na přípravu jsou stejně mizivé jako v případě obligátní vlajka či dobývání dvou základen, přitom DoD nabízí mnohem zajímavější hru.

Fotky

Mno, tak tady je několik málo fotek z dnešní akce. Kdo je uražen, že na nich není, ať mě zastřelí.

Fotky dlí v této webové galerii.

Na fotkách není příliš vidět to bahno, kterým jsme se občas broooodili a občas v něm i leželi. Chvíli jsem teď dokonce zpytoval svědomí, jestli jsme si vážně museli tak nehezky umazat naše botky, kalhotky a blůzky.

Zeptal jsem se teda toho chlápka ze skutečných RGJ, kterej chudák furt leží o článek níž, co on si o bahně myslí. Chlápek ale jen zavrčel: "War is hell." A ležel dál. Tak já nevim.



Vít, Earl of Madrid

Akce Day of Defeat

Rosničky hlásí na víkend teplé počasí, proto bleskově organizujeme menší akci pro spřátelené týmy, než zase přijdou mrazy a uzemní nás doma. Vzhledem k rychlosti organizace bude tentokrát hra o něco jednodušší než minulý Krakatit: hrát se bude hra inspirovaná principem počítačové Day of Defeat, obohacená o prvky bojového průzkumu a koordinace rozptýlené akce v rámci družstva. Vysílačky výhodou... Přesná pravidla budou vysvětlena na srazu.

Hraje se v neděli 20. ledna ve starém pískovém lomu u Dolní Lhoty u Blanska. Lokalita je netradiční, ale vyzkoušená a zajímavá, bezpečná. Akce není vzhledem časové tísni hlášena na úřadech (to trvá až tři týdny...), ale zatím tam nikdo nikdy neoprudil...

Sraz je v 9:30 zde



Pravidla hry Day of Defeat:

• Na začátku hry je rozmístěno 5 kót (např. barevnou páskou omotané stromy). O umístění první z nich (ve středu území) vědí oba týmy, které se z tohoto bodu rozejdou na opačné strany a každý na svém území rozmístí další dvě kóty ve vzdálenosti zhruba 100-500 metrů od sebe. Každý tým tedy ví o umístění tří kót, zbývající dvě musí dohledat na nepřátelském území.
  
• Jakoukoli kótu získává daný tým do svého držení tak, že k ní v jednom okamžiku přijde určená část týmu (typicky polovina týmu, může být méně, např. 2) a dotkne se jí. Získání kóty nahlásí do vysílačky na veřejném kanálu pro oba týmy.
  
• Vyhrává ta strana, které se podaří v jednom okamžiku mít v držení všech 5 kót. Je zřejmé, že při vyrovnaných silách to vyžaduje jistou koordinaci a taktiku: vědět, kolik má kdo zrovna v držení kót, kolik má kdo mrtvých a kde se nachází vlastní i nepřátelští hráči.
  
• Respawn 15 minut na místě zastřelení (či v jeho blízkém okolí).

Ohlášení účasti a jakékoli dotazy směřujte na Víta (ICQ 77-168-531; příp. mobil: 731 507 482)

Těšíme se!
Yours sincerely
The Royal Green Jackets Brno