Velká Čečna aneb Good bye Boží Dar

Na akci pořádanou 26.–28. března v Milovicích už tradičně teamem Viper dorazili Hawlayz, Sedli a Honza, řady naší jednotky podpořili také Ash a Bobo z 2. BAT. Hned v pátek v noci, po breefingu a školení radistů, jsme pod ruskou vlajkou a s volačkou Sokol 8 dostali první rozkaz: prozkoumat okolí budovy zvané Rádio, společně s další jednotkou ho vyčistit a poté diverzními akcemi nenechat zabarikádované Čečence vyspinkat.

Po návratu na základnu zhruba v šest hodin ráno jsme čekali odpočinek, místo něj ale přišel další Milanův rozkaz, abychom odjeli na Mejtko, kde jsme měli bránit předsunutou základnu pro těžkou bojovou techniku. Dlouhá a po 7 hodinách i nudná patrola nakonec přinesla ovoce: velkolepý příjezd konvoje BVPéček byl nezapomenutelný zážitek a i následné dvouhodinové bránění techniky napohled připomínalo skutečnou válečnou operaci. Čečenská chuť zmocnit se vozidel byla obrovská, naše vůle ubránit je také, několikanásobná převaha však nakonec zajistila nepříteli vítězství a nám smrt.

Boj se pak rozhořel o budovy ve městě, kde trval až do neděle, po mnohých přestřelkách jsme si ještě naposledy zaválčili taky u letiště. Cestou zpátky jsme objevili starou pekárnu, která v dobách, kdy tu vláda skutečná ruská armáda, zásobovala celé Milovice. Výbornou akci završil soud a následná poprava Kaina, který pro nesplnění rozkazu udržet Mejtko a tamní těžkou techniku byl odsouzen k trestu smrti, přesněji řečeno k 50 kuličkám do zadku ze vzdálenosti asi 10 metrů.

Tím skončila poslední válka na území města Milovice – Boží Dar, které se má proměnit v solární elektrárnu. Rest in Peace Olympiku, Pavlovův dome a další místa vrytá do naší paměti...

Více fotek najdete v tomto albu 2. BAT.

Sepsal: Hawlayz

Wolverine a pár dalších akcí

Nastal čas zrekapitulovat uplynulé akce. Nejčerstvější a také nejdůležitější byla naše účast na menším cvičení britských jednotek Wolverine, pořádaným 5.-7. března 22 SAS A sqn. Praha poblíž Prahy. Pro naši jednotku šlo o první přímou zkušenost s DPM Alliancí a nutno říci, že veskrze kladnou.

Akce Wolverine byla výborně připravená, všichni účastníci věděli, co mají v danou chvíli dělat, a krom toho byli přátelsky naladěni. Pro nás bylo navíc samo o sobě zážitkem rozhlédnout se a vidět kolem sebe samé DPM... to se nám ještě nikde nestalo. Na cvičení byly pěší jednotky postaveny proti SAS a  budiž řečeno, že my pěšáci jsme si nevedli zle - v nočním scénáři jsme SAS znemožnili splnit jejich úkol (dobýt hlídaný objekt, ukořistit zajatce) a i při denním nácviku léček jim byli vyrovnaným soupeřem. Na druhu stranu přiznejme, že noční úkol SAS byl obtížný až na hranici mission impossible - proti obránci v nejvyšší pohotovosti a s přinejmenším stejným počtem mužů se útočí špatně naprosto komukoli.

Neméně tvrdým protivníkem bylo počasí - v noci pekelný mráz a přes den vytrvale padající sníh tvrdě prověřil naši odolnost a zimní výstroj, na které je co zlepšovat. I tak nám bylo líto, že musíme odjíždět už v sobotu - přes rozpis Pavlových mašinfýrských služeb ale bohužel nejede vlak...

Víkend předtím jsme věnovali Božímu daru, kam jsme byli tamním Viper klubem pozváni trochu vyprášit kožichy německým soudruhům, kteří si zde uspořádali velkou akci. Tragickou akci. Na německé organizátory už bylo na jiných webech napsáno kritiky hodně a mně už se nic dalšího psát ani nechce. Prostě to stálo za prd. Pro úplnost dodejme, že na konci ledna jsme byli ve Vranově u Brna na akci Barbarossa 3.

Závěrem článek zpestřím obligátní "třídní fotkou" části naší jednotky, pořízenou na oné německé akci - pokud by někoho zajímalo, jak vypadáme. Zleva Hawlayz, Sedli, Madrid.

Sepsal: Madrid