pondělí 16. srpna 2010

Nepřítelem na DPM Campu

Je to trochu škoda, ale na hlavní událost letošní DPM sezony - pětidenní DPM Camp - jsme si v jednotce čas nenašli. Tím raději jsme kývli na nabídku jeho organizátorů, že můžeme dorazit alespoň na víkend, zhostit se pomocné role OPFOR a trochu potrápit účastníky campu na jejich závěrečném dvoudenním bojovém cvičení. A dobře jsme udělali, protože:
- Krušné hory jsou sice z Brna proklatě daleko, ale taky proklatě krásné - v drsné krajině s močály, hlubokými lesy a mlžnými loukami chyběl k dokonalosti už jen pes baskervillský;
- jsme si výborně užili škůdcovské role s množstvím překvapivých nástřelů, léček u cesty a pochodů cestou necestou;
- v noci se přidali k jedné z výcvikových čet a svedli pak zdařilou raní bitvu proti té druhé;
- po nastolení míru se vsockovali na závěrečnou pocampovou party, kde jsem tiše záviděli ostatním, že mohli být na celém campu.


Žánrová fotka z mého mobilu zachycuje Sedliho v neděli za rozbřesku na našem platoon harbouru před odchodem do akce

Sepsal: Madrid 

Protector

Protector je jedna z nejslavnějších akcí, které se v Česku pořádají. Propracovaná hra s LARPovými prvky simulující situaci v současném Afghánistánu, několik set účastníků, velký prostor v Ralsku a šest úspěšných předchozích ročníků lákaly k účasti. Přestože jsme z naší jednotky nakonec dorazili jen dva (Madrid a Stilg) a přestože míra nedisciplinovanosti některých jednotek (zejména při pobytu na ISAF základně) nemile překvapila, byl Protector bezpochyby kladným a do jisté míry ojedinělým zážitkem. Postarali se o to především výborně hrající "Afghánci" v domorodých vesnicích, z nichž se rekrutoval stále silnější Taliban, kamarádi ve zbrani z DPM Alliance i poměrně pestrá škála akcí, které naše britské družstvo UTAH 10 od čtvrtečního večera až do nedělního poledne (22-25. 7.) zažilo:

 Vyladěný džíp amerických kolegů před velitelstvím základny ISAF.

 - První noc psychologickou válku Talibů - jejich repráky z lesa vyřvávaly afghánské "písničky" a vyvolávaly falešné poplachy;
- v pátek úmornou šestihodinovou patrolu nejvzdálenějšími a nejhustšími lesy operačního prostoru, kde jedinými kontakty byly srnky a zajíci;
- návštěvu základny ANA, jejíž osazenstvo hrálo afghánské vojáky perfektně: průchod nám byl povolen až po vyplnění nesmyslného dotazníku a uplacení cigáry a sladkostmi;
- odpoledne přísnou dozorčí službu na HQ;
- noční ostrahu základny ve vytrvalém lijáku;
- v sobotu dopoledne misi do vesnice, kde Afghánci opět potěšili, jak hráli svoji roli, a kde jsme dopadli hledaného teroristu;
- odpoledne při návratu nás náhodou odchytl jeden z velitelů ISAFU, abychom ho doprovázeli do další vesnice na vyžádanou návštěvu - byla to léčka, ale krásně provedená: Když jsme (polovina UTAHU 10 + nějací Amíci) vešli, tlačeni zezadu spěchajícím velitelovým gazem, do pohádkově vypadající soutěsky s vesnicí, ozvalo se burácivé Alláhu Akbar! a asi 40-50 Talibů nás z okolních skal zasypalo kulemi - do minuty bylo vymalováno;
- v noci jsme si vyzkoušeli, jak se bojuje proti nepříteli vybavenému kvalitními NVG - fakt těžko;
- v neděli jsme zajišťovali další výpravu do vesnice, v níž nás v sobotu eliminovali.



Ruiny, všudypřítomný prach a občas i skelná vata -  naše britské nocležiště na základně ISAF.

Organizátorům takto velké a náročné akce vždy patří velké poděkování - vždyť hru bezpochyby chystali několik měsíců - což tímto článkem činím.