Nepřítelem na DPM Campu

Je to trochu škoda, ale na hlavní událost letošní DPM sezony - pětidenní DPM Camp - jsme si v jednotce čas nenašli. Tím raději jsme kývli na nabídku jeho organizátorů, že můžeme dorazit alespoň na víkend, zhostit se pomocné role OPFOR a trochu potrápit účastníky campu na jejich závěrečném dvoudenním bojovém cvičení. A dobře jsme udělali, protože:
- Krušné hory jsou sice z Brna proklatě daleko, ale taky proklatě krásné - v drsné krajině s močály, hlubokými lesy a mlžnými loukami chyběl k dokonalosti už jen pes baskervillský;
- jsme si výborně užili škůdcovské role s množstvím překvapivých nástřelů, léček u cesty a pochodů cestou necestou;
- v noci se přidali k jedné z výcvikových čet a svedli pak zdařilou raní bitvu proti té druhé;
- po nastolení míru se vsockovali na závěrečnou pocampovou party, kde jsem tiše záviděli ostatním, že mohli být na celém campu.

Žánrová fotka z mého mobilu zachycuje Sedliho v neděli za rozbřesku na našem platoon harbouru před odchodem do akce

Sepsal: Madrid 

Protector

Protector je jedna z nejslavnějších akcí, které se v Česku pořádají. Propracovaná hra s LARPovými prvky simulující situaci v současném Afghánistánu, několik set účastníků, velký prostor v Ralsku a šest úspěšných předchozích ročníků lákaly k účasti. Přestože jsme z naší jednotky nakonec dorazili jen dva (Madrid a Stilg) a přestože míra nedisciplinovanosti některých jednotek (zejména při pobytu na ISAF základně) nemile překvapila, byl Protector bezpochyby kladným a do jisté míry ojedinělým zážitkem. Postarali se o to především výborně hrající "Afghánci" v domorodých vesnicích, z nichž se rekrutoval stále silnější Taliban, kamarádi ve zbrani z DPM Alliance i poměrně pestrá škála akcí, které naše britské družstvo UTAH 10 od čtvrtečního večera až do nedělního poledne (22-25. 7.) zažilo:

 Vyladěný džíp amerických kolegů před velitelstvím základny ISAF.

 - První noc psychologickou válku Talibů - jejich repráky z lesa vyřvávaly afghánské "písničky" a vyvolávaly falešné poplachy;
- v pátek úmornou šestihodinovou patrolu nejvzdálenějšími a nejhustšími lesy operačního prostoru, kde jedinými kontakty byly srnky a zajíci;
- návštěvu základny ANA, jejíž osazenstvo hrálo afghánské vojáky perfektně: průchod nám byl povolen až po vyplnění nesmyslného dotazníku a uplacení cigáry a sladkostmi;
- odpoledne přísnou dozorčí službu na HQ;
- noční ostrahu základny ve vytrvalém lijáku;
- v sobotu dopoledne misi do vesnice, kde Afghánci opět potěšili, jak hráli svoji roli, a kde jsme dopadli hledaného teroristu;
- odpoledne při návratu nás náhodou odchytl jeden z velitelů ISAFU, abychom ho doprovázeli do další vesnice na vyžádanou návštěvu - byla to léčka, ale krásně provedená: Když jsme (polovina UTAHU 10 + nějací Amíci) vešli, tlačeni zezadu spěchajícím velitelovým gazem, do pohádkově vypadající soutěsky s vesnicí, ozvalo se burácivé Alláhu Akbar! a asi 40-50 Talibů nás z okolních skal zasypalo kulemi - do minuty bylo vymalováno;
- v noci jsme si vyzkoušeli, jak se bojuje proti nepříteli vybavenému kvalitními NVG - fakt těžko;
- v neděli jsme zajišťovali další výpravu do vesnice, v níž nás v sobotu eliminovali.

Ruiny, všudypřítomný prach a občas i skelná vata -  naše britské nocležiště na základně ISAF.

Organizátorům takto velké a náročné akce vždy patří velké poděkování - vždyť hru bezpochyby chystali několik měsíců - což tímto článkem činím.
 

Dien Bien Phu

25. - 27. června jsme se na francouzské straně zúčastnili airsoftového vzkříšení slavné bitvy o pevnost Dien Bien Phu, která v roce 1954 podlehla přesile Vietminhu. Na milovickém tankodromu se ale historie neopakovala - málo výkonní nepřátelé odsoudili bitvu do podoby monotónního odrážení jejich nekoordinovaných útoků. Prověřena tak nakonec nebyla ani tak bojová síla, jako spíš trpělivost a morálka všech hráčů, jejichž řady s postupujícími hodinami řidly. Stane se.

 Sepsal Madrid

Trocha vojenského vzdělání a proč nám závidí Kurt

Dneska si náš zelenokabátnický blog zpestříme jedním méně tradičním příspěvkem, abychom z něj neměli jen takový památníček. Za prvé doporučuju TENTO přehled výzbroje, vozidel a další technické výbavy (i té méně známé) Britské Armády. Vše v jednom pěkném pédeefku, které kdesi vykutal Sedli (thx!). Možná visí na oficiálních armádních stránkách, ale já ho tam nenašel...

Zato jsem na nich našel povedenou webovou aplikaci Thinking Soldier - něco mezi hrou a vojenským simulátorem, kde v různých operačních (ale třeba i humanitárních) situacích máte přijmout správné rozhodnutí, např.: K vašemu pouštnímu checkpointu se blíží početná tlupa ozbrojenců v civilních offrodech. A) Zaútočíte na ně? B) Pokusíte se je zastavit minometnou palbou? C) Utečete? Na rozdíl od běžné hry je tu v souladu s realitou správně za C) - jak vám následně vysvětlí váš virtuální instruktor, vše ostatní by dopadlo katastrofálně. Ale nebojte, taky si zastřílíte...a třeba vás při tom uloví jako rekruta do BA, k tomu má totiž Thinking Soldier hlavně sloužit.

 A teď z jiného soudku. Onehdy jsem si po ICQ psal s jedním německým známým, říkejme mu třeba Kurt, kterého jsme potkali na podzim na akci v Milovicích. Kurtův tým hrál, na rozdíl od drtivé většiny přítomných Němců, moc dobře - Kurt totiž sloužíval v Bundeswehru jako velitel průzkumné čety. A Čechům prý závidí. Proč?

"V Německu, když chcete jít do armády, sám sebe musíte pořád ospravedlňovat. Ještě dnes, když lidem řeknu, že jsem býval důstojníkem, dívají se na mě podezřívavě. A když jim navíc řeknu, že velitelský výcvik v armádě mi pak hodně pomohl i v civilním povolání, nevěří tomu. (...) Myslím, že tak 95 % Němců má velmi negativní vztah k čemukoli, co jen trošku připomíná armádu, a my airsofťáci máme opravdu špatnou veřejnou image... To je jeden z důvodů, proč většinu hráváme v zahraničí, nejvíc ve Francii, Belgii a Rakousku.."

Když jsem tohle od Kurta slyšel, nedalo mi to, a zagoogloval jsem, jak jsou na tom Češi: "Armáda České republiky je prestižní instituce, které dle průzkumu společnosti Markent z listopadu 2005 důvěřuje 72 procent obyvatel ČR. Dle stejného průzkumu je profese vojáka v pětici nejprestižnějších povolání v ČR (umístila se na pátém místě za lékaři, vysokoškolskými profesory, soudci a profesionálními hasiči)" - píše se na webu AČR. Snad je to i pravda.

Sepsal: Madrid

Za Horizontem světlé zítřky

Dvě (horizontální) fotky připomínají významný podnik, jíž jsme se prvního květnového víkendu zúčastnili:  tradiční akce DPM Alliance proti výběru českých jednotek Horizont 7. K ní pár postřehů:

- Velká poklona organizátorům, velitelům, i všemu mužstvu za vysokou kvalitu na britské straně. Takovou úroveň (velení, disciplíny i výbavy) jsme dosud zažili jen v menších skupinách, dosud nikdy ale v "rotě" o 70 lidech. Už teď se těšíme na další alianční akce.
- Tím horší bylo zklamání z protivníka, který akci částečně vzdal a pokazil. To, že k tomu měl jisté objektivní důvody (kdy nejsou?), ho omlouvá jen trochu.
- Konečně jsme byli v poli s našimi kolegy z pražsko-písecké RGJ. Kéž by se vyplnil plán, že spolu budeme operovat častěji. 
- K vynikajícímu zážitku přispěly landorovery ze 104. RA. Když Aleš zařadil trojku a bez zaváhání vyjel ten prudký kopec k naší druhé základně (dobře, měl tam redukci), pochopil jsem se, že nějakého lanďáka musíme mít taky. 
- Je to už obehraná písnička, ale hádejte, co dělala Hawlayzova L85?  Správně, nestřílela. Už od parkoviště.
- K výstroji mám jedno klíčové slovo: Goretex. Není nad to ležet v dešti na mezi a mít ho na háku. Pak zalézt do bivibagu (goreobal na spacák) a mít ho dál na háku. Prostě pravá britská pohoda.

Následující víkend se Hawlayz s Kernem účastnili akce KVH Grenze. Když budou chtít, třeba něco napíšou. A týden před Horizontem jsme si udělali zdařilé cvičení. A to už je všechno.

Sepsal: Madrid

Velká Čečna aneb Good bye Boží Dar

Na akci pořádanou 26.–28. března v Milovicích už tradičně teamem Viper dorazili Hawlayz, Sedli a Honza, řady naší jednotky podpořili také Ash a Bobo z 2. BAT. Hned v pátek v noci, po breefingu a školení radistů, jsme pod ruskou vlajkou a s volačkou Sokol 8 dostali první rozkaz: prozkoumat okolí budovy zvané Rádio, společně s další jednotkou ho vyčistit a poté diverzními akcemi nenechat zabarikádované Čečence vyspinkat.

Po návratu na základnu zhruba v šest hodin ráno jsme čekali odpočinek, místo něj ale přišel další Milanův rozkaz, abychom odjeli na Mejtko, kde jsme měli bránit předsunutou základnu pro těžkou bojovou techniku. Dlouhá a po 7 hodinách i nudná patrola nakonec přinesla ovoce: velkolepý příjezd konvoje BVPéček byl nezapomenutelný zážitek a i následné dvouhodinové bránění techniky napohled připomínalo skutečnou válečnou operaci. Čečenská chuť zmocnit se vozidel byla obrovská, naše vůle ubránit je také, několikanásobná převaha však nakonec zajistila nepříteli vítězství a nám smrt.

Boj se pak rozhořel o budovy ve městě, kde trval až do neděle, po mnohých přestřelkách jsme si ještě naposledy zaválčili taky u letiště. Cestou zpátky jsme objevili starou pekárnu, která v dobách, kdy tu vláda skutečná ruská armáda, zásobovala celé Milovice. Výbornou akci završil soud a následná poprava Kaina, který pro nesplnění rozkazu udržet Mejtko a tamní těžkou techniku byl odsouzen k trestu smrti, přesněji řečeno k 50 kuličkám do zadku ze vzdálenosti asi 10 metrů.

Tím skončila poslední válka na území města Milovice – Boží Dar, které se má proměnit v solární elektrárnu. Rest in Peace Olympiku, Pavlovův dome a další místa vrytá do naší paměti...

Více fotek najdete v tomto albu 2. BAT.

Sepsal: Hawlayz

Wolverine a pár dalších akcí

Nastal čas zrekapitulovat uplynulé akce. Nejčerstvější a také nejdůležitější byla naše účast na menším cvičení britských jednotek Wolverine, pořádaným 5.-7. března 22 SAS A sqn. Praha poblíž Prahy. Pro naši jednotku šlo o první přímou zkušenost s DPM Alliancí a nutno říci, že veskrze kladnou.

Akce Wolverine byla výborně připravená, všichni účastníci věděli, co mají v danou chvíli dělat, a krom toho byli přátelsky naladěni. Pro nás bylo navíc samo o sobě zážitkem rozhlédnout se a vidět kolem sebe samé DPM... to se nám ještě nikde nestalo. Na cvičení byly pěší jednotky postaveny proti SAS a  budiž řečeno, že my pěšáci jsme si nevedli zle - v nočním scénáři jsme SAS znemožnili splnit jejich úkol (dobýt hlídaný objekt, ukořistit zajatce) a i při denním nácviku léček jim byli vyrovnaným soupeřem. Na druhu stranu přiznejme, že noční úkol SAS byl obtížný až na hranici mission impossible - proti obránci v nejvyšší pohotovosti a s přinejmenším stejným počtem mužů se útočí špatně naprosto komukoli.

Neméně tvrdým protivníkem bylo počasí - v noci pekelný mráz a přes den vytrvale padající sníh tvrdě prověřil naši odolnost a zimní výstroj, na které je co zlepšovat. I tak nám bylo líto, že musíme odjíždět už v sobotu - přes rozpis Pavlových mašinfýrských služeb ale bohužel nejede vlak...

Víkend předtím jsme věnovali Božímu daru, kam jsme byli tamním Viper klubem pozváni trochu vyprášit kožichy německým soudruhům, kteří si zde uspořádali velkou akci. Tragickou akci. Na německé organizátory už bylo na jiných webech napsáno kritiky hodně a mně už se nic dalšího psát ani nechce. Prostě to stálo za prd. Pro úplnost dodejme, že na konci ledna jsme byli ve Vranově u Brna na akci Barbarossa 3.

Závěrem článek zpestřím obligátní "třídní fotkou" části naší jednotky, pořízenou na oné německé akci - pokud by někoho zajímalo, jak vypadáme. Zleva Hawlayz, Sedli, Madrid.

Sepsal: Madrid

Stalingrad

Jako pravověrní Briti to děláme neradi, ale...
Já vím, já vím, opakovaný vtip není vtipem. Jenže co mám napsat, když jsme se opět museli navléct do cizí uniformy, tentokrát navíc, ehm, Wehrmachtu? To proto, že jsme 9. ledna zase skončili v Milovicích, kde se konal již devátý ročník tradiční akce Stalingrad. K němu pár postřehů:
- bylo milým překvapením, že většina zúčastněných (cca 150) byla v dobovém;
- hafo sněhu v kombinaci s kulisami Božího daru vytvořily velmi věrohodnou východní frontu;
- Rusové útočili za hvizdu píšťalky - dost dobrý detail - a běželo jich fakt mnogo;
- chaos na bojišti byl přiměřený akci tohoto typu a rozsahu;
- WH uniforma je extrémně nepraktická;
- zase jsme rádi viděli naše pražské kamarády;
- Feri dostává řád za zranění - rozšvihlá noha byla pech, ale dobře to snad dopadlo;
- největším dobrodružstvím byla nakonec, nečekaně, zpáteční cesta - zamrzlé nefungující stěrače, mrznoucí sra..ka  na skle, živí jsme dojeli vlastně jen proto, že Hawlajz ví, že "když to nejde násilím, jde to ještě větším násilím" - a stěrače mu daly za pravdu!

 Sbírku fotek najdete ZDE na webu pořádajícího klubu Viper.

Sepsal: Madrid