20 hodin v pekle byla militarka, jak má být: Noc, velký hrací prostor, pouze vybrané týmy, a vše začíná výsadkem po jednotlivcích kdesi v hrací zóně 5 krát 8 kilometrů. Při výsadku "řízením osudu" (tzn. organizátorů) někdo přišel o batoh (jako třeba já - s vodou, RF-10, a spacákem, který ovšem stejně nebyl potřeba ani minutu...), jiný přišel o kvér, někdo mapu měl, někdo ne. První výzvou tedy bylo vůbec zjistit, kde se člověk nachází, spojit se s dalšími členy týmu a následně i dalšími jednotkami naší výsadkářské strany. Když jsme byli nad ránem konečně kompletní (cca 25 lidí), začala druhá sranda: najít teroristy (cca 10), ukrývajících se kdesi v rozlehlém městě (Božím daru). Po dlouhých hodinách pátrání a - přiznejme si to - díky Milanově pomoci jsme krysy nakonec dopadli až kolem 13 hodiny v letištní věži. Atmosféra a věrohodnost celé akce byla perfektní, a pokud by teroristů bylo krapet víc, tak aby nám mohli po výsadku pořádně zatopit, bylo by vše dokonalé. No a Adamovi tímto blahopřejeme k získání čestné přezdívky "Spící Izraelec" :-)
Bitva o Plzeň byla úplně jiná káva: velká (téměř 200 lidí) akce s těžkou technikou (snímek je právě od tam), hodně střílení a trochou chaosu. Zejména jasného velení bylo méně, než jsme čekali, na druhou stranu jsme si zažili krásné airsoftové momenty, jako byla záškodnická likvidace předsunutých hlídek komunistů nebo noční řežba ve vybydleném kině Olympik.
Zlomený šíp se jmenovala první akce tradičního brněnského týmu ASCS, kterého jsem se zúčastnili. ASCS si zaslouží obdiv za úsilí, které do přípravy investovalo (elektronicky deaktivovatelné rakety, vybudované palposty, dobré mapy pro všechny týmy). A přestože se plnění scénáře bohužel v jednom místě zcela zadrhlo a organizátoři odjížděli zklamáni, šlo o solidní hru a není třeba na ni vzpomínat ve zlém.
Žádné komentáře:
Okomentovat