Vyladěný džíp amerických kolegů před velitelstvím základny ISAF.
- První noc psychologickou válku Talibů - jejich repráky z lesa vyřvávaly afghánské "písničky" a vyvolávaly falešné poplachy;
- v pátek úmornou šestihodinovou patrolu nejvzdálenějšími a nejhustšími lesy operačního prostoru, kde jedinými kontakty byly srnky a zajíci;
- návštěvu základny ANA, jejíž osazenstvo hrálo afghánské vojáky perfektně: průchod nám byl povolen až po vyplnění nesmyslného dotazníku a uplacení cigáry a sladkostmi;
- odpoledne přísnou dozorčí službu na HQ;
- noční ostrahu základny ve vytrvalém lijáku;
- v sobotu dopoledne misi do vesnice, kde Afghánci opět potěšili, jak hráli svoji roli, a kde jsme dopadli hledaného teroristu;
- odpoledne při návratu nás náhodou odchytl jeden z velitelů ISAFU, abychom ho doprovázeli do další vesnice na vyžádanou návštěvu - byla to léčka, ale krásně provedená: Když jsme (polovina UTAHU 10 + nějací Amíci) vešli, tlačeni zezadu spěchajícím velitelovým gazem, do pohádkově vypadající soutěsky s vesnicí, ozvalo se burácivé Alláhu Akbar! a asi 40-50 Talibů nás z okolních skal zasypalo kulemi - do minuty bylo vymalováno;
- v noci jsme si vyzkoušeli, jak se bojuje proti nepříteli vybavenému kvalitními NVG - fakt těžko;
- v neděli jsme zajišťovali další výpravu do vesnice, v níž nás v sobotu eliminovali.
Ruiny, všudypřítomný prach a občas i skelná vata - naše britské nocležiště na základně ISAF.
Organizátorům takto velké a náročné akce vždy patří velké poděkování - vždyť hru bezpochyby chystali několik měsíců - což tímto článkem činím.
Žádné komentáře:
Okomentovat